Přihlásit

| Zapomenuté heslo
Mohlo by vás také zajímat
Rozhodnutím k vitalitě

Foto: Ricardo Tronconi

Rozhodnutím k vitalitě

Mnohokrát se mi osvědčilo, že základem úspěchu a pocitu štěstí v životě je silná vůle a zaměření se na věc. Bohužel se stává, že člověk malinko poleví a objevují se nepříjemné pocity, výčitky, hněv apod. Kde tedy nalézt tu vnitřní sílu a disciplínu? Jak vydržet?

Když jsem si v dospělosti uvědomovala, že bych potřebovala shodit nějaké to kilo, byla jsem ve cvičení neustálý začátečník. Dva týdny jsem pravidelně cvičila a pak stačila absence jednoho cvičení a do toho dalšího se mi nechtělo o to víc. Na scénu také vstupovaly známé výmluvy, proč dneska zaručeně necvičit. Došlo mi, že takhle to dál nechci.

Poznala jsem, že zásadní rozhodnutí pro jakoukoliv změnu stavu je uvědomění, že nechci, aby nepříjemný stav pokračoval. Chci se cítit příjemně.

Když rozmýšlíte, proč určitou činnost dělat nebo nedělat, ještě před tím než začnete, dojde Vám smysl. Já jsem si uvědomila, že chci něco udělat se svou postavou. Bylo to opravdové hluboké rozhodnutí, plné uvědomění, které mělo sílu a předčilo veškeré výmluvy. A jak jsem k němu došla?

Vysnila jsem si postavu, o kterou chci usilovat a byla odhodlaná si to splnit. Přemítala jsem, v čem je toto rozhodnutí jiné oproti těm předcházejícím. Přemýšlela jsem totiž ještě o tom, jak předejít poslechnutí výmluv. Byla jsem si různých výmluv vědomá. Uvažovala jsem nad tím, kdy se výmluvy dostávají do mé mysli, jak často a s jakou intenzitou, jaký vliv na ně mám a co dělám pro to, abych je zahnala. Došlo mi, že pro jejich zahnání moc nedělám. Důvod byl jasný, cvičit jsem se chystala vždy odpoledne, když jsem přišla unavená z práce. Byla jsem hladová, a tak jsem se musela samozřejmě nejdřív najíst. Cvičit s prázdným nebo plným žaludkem se nedalo. Po jídle jsem musela počkat alespoň dvě hodiny, aby mi nebylo při cvičení těžko. A pak už jsem se zase bála, že bych se cvičením moc probrala a nemohla usnout. Jak jistě tušíte, cvičení jsem odložila a někdy jsem měla opravdový pocit, že se nejedná o výmluvy, ale o holá fakta. Zároveň jsem si myslela, že tím svému tělíčku dokazuji, že ho mám ráda. Přece ho nebudu trápit cvičením, když jsem hladová?! Přeci nebudu cvičit hodinu před spaním?! Přeci chci s přítelem prožívat kvalitní čas, než se na hodinu zavřít a cvičit ztuhlé tělo po celodenním sezení u počítače. Tak jsem své tělo měla ráda, že jsem ho toho všeho chtěla ušetřit.

Nyní s odstupem času mi to samozřejmě přijde směšné. Právě pohybem bych svému tělu projevila úctu a lásku a ono by mi to stokrát vrátilo dobrou náladou a tělesnou pružností. V tu chvíli jsem však své důvody brala jako závazné. Díky vědomému hloubání nad tím, proč ta pravidelnost nakonec vždy skončí, mi došlo, že to chce zcela něco nového.

Budu cvičit ráno. Mé tělo, mysl i ego byly bez sebe. Pral se ve mně strach, nechuť a vnitřní kritik mi sděloval: „Jejda, co Tě to zas napadlo?!“ Někdy jsem se nad tím musela až pousmát. Egu se nechtělo měnit své návyky a mysl chtěla být lenivá. Vnitřně přes všechny své strachy jsem cítila, že to je ten okamžik, kdy bych opravdu mohla dlouhodobě začít cvičit. A taky že ano. Vydržela jsem půl roku. Každé ráno 20 minut až půl hodiny. Začínala jsem kratším intervalem, končila půl hodinou. Přes den jsem se cítila náramně. Přiznávám, že některá rána byla opravdu těžká. Někdy se mi naopak stávalo, že mé tělíčko jakoby samo vybíhalo z postele a vedlo mě cvičit. Četla jsem, že nejlepší je cvičit po ránu, po napití. Umýt se má jít člověk až poté. Tento styl jsem si oblíbila. Někdy se do mé mysli vkrádaly lítostivé myšlenky: „Ach jo, vždyť přítel spí a já tady cvičím, stojí mi to za to?“ A protože jsem si před časem vyjasnila, že stojí, hned jsem v těle cítila sílu a důvod svého rozhodnutí. Cítila jsem své proč a díky tomu dokázala nechat myšlenky odplout.

Tato zkušenost s pravidelným cvičením mi dodala neuvěřitelnou sílu. Pokud budu chtít eliminovat něco nepříjemného, už vím, jak na to. Není to ani tak o vůli jako o vnitřním hlubokém rozhodnutí a poznání svých důvodů – svého PROČ. Jen díky tomu jsem byla schopná vstávat každé ráno před šestou a cvičit. A díky tomuto poznání jsem půl roku na to přestala po deseti letech kouřit, to už je však jiný příběh.

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat