V srnčích stopách... Nevím čím to, ale já nikdy na značených turistických stezkách moc dlouho nevydržím. Vždy mě zláká nějaká úzká stezka, která vede daleko od hlučných turistů... Sice většinou minu vyhlášená lákadla, ale zas nikdy nevím, co potkám místo nich. I dnes jsem hned při první příležitosti zmizela na lesní cestě z dohledu ostatních kolemjdoucích. Po pár kilometrech krásné procházky přišel čas změnit směr a stočit to obloukem zpět na parkoviště. Zahnula jsem proto na úzkou stezku v obilí v domnění, že si tudy lidé krátí cestu do lesa. Stezka mě zavedla k úžasnému skalnímu útvaru a už při sestupu mi bylo trochu podezřelé, že nevidím žádné lidské stopy. Mou domněnku po chvíli potvrdila srnka, která proběhla jen kousek pode mnou. Každou chvíli jsem pak zaslechla dusot kopýtek anebo zahlédla srnčí rodinku vpovzdálí mezi stromy. Ač průvodce sliboval příjemnou rovinatou procházku kokořínskými lesy, srnčí příkré stezky mě vedly pořád nahoru a dolu kolem úžasných pískovcových skal. Do míst, kam lidé nechodí... A tak až zas někdy budete v lese, zkuste si všimnout těch úzkých cestiček, na kterých neexistuje nic než tady a teď.
08.10.2015 16:24