Julie Poláčková

zakladatel

iPoznani.cz

Sleduji 11 Sleduje mě 4

Praha

Zázraky se dějí a my všichni jsme jejich součástí.

Jenom tak jsem a žiju svůj sen. :-)

Sledovat

Příspěvky uživatele

V srnčích stopách... Nevím čím to, ale já nikdy na značených turistických stezkách moc dlouho nevydržím. Vždy mě zláká nějaká úzká stezka, která vede daleko od hlučných turistů... Sice většinou minu vyhlášená lákadla, ale zas nikdy nevím, co potkám místo nich. I dnes jsem hned při první příležitosti zmizela na lesní cestě z dohledu ostatních kolemjdoucích. Po pár kilometrech krásné procházky přišel čas změnit směr a stočit to obloukem zpět na parkoviště. Zahnula jsem proto na úzkou stezku v obilí v domnění, že si tudy lidé krátí cestu do lesa. Stezka mě zavedla k úžasnému skalnímu útvaru a už při sestupu mi bylo trochu podezřelé, že nevidím žádné lidské stopy. Mou domněnku po chvíli potvrdila srnka, která proběhla jen kousek pode mnou. Každou chvíli jsem pak zaslechla dusot kopýtek anebo zahlédla srnčí rodinku vpovzdálí mezi stromy. Ač průvodce sliboval příjemnou rovinatou procházku kokořínskými lesy, srnčí příkré stezky mě vedly pořád nahoru a dolu kolem úžasných pískovcových skal. Do míst, kam lidé nechodí... A tak až zas někdy budete v lese, zkuste si všimnout těch úzkých cestiček, na kterých neexistuje nic než tady a teď.

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Kdyz mi zalezi na tom, co si ostatni mysli, tak me zene strach...aby si o mne nemysleli neco spatneho, aby me neprestali milovat... Podle me ten uplne nejkrasnejsi stav je, kdyz milujes bez ohledu na to, co si ostatni o tobe mysli. Dokazes se vcitit do druhych a pochopit, proc si mysli to, co si zrovna mysli. Protoze to mnohem vic vypovida o nich samotnych, nez o tobe. Takze ano, asi neni spravny vyraz, ze mi nezalezi na tom, co si o me me nejblizsi okoli mysli, i kdyz to tak vlastne je (jen v trochu jinem smyslu :).

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Hned na začátku nového roku si připadám jako naprostý pitomec. :-D Jsem tak trochu fanda do Applu. Hned první ajfónek mi přirostl k srdci a pak už nešlo jinak. Obdivuju genialitu Steva Jobse a přestože jsem se tehdy nechtěla nechat strhnout komercializací jeho životopisu, stejně jsem bez té knížky z knihkupectví prostě odejít nemohla... No a po tomhle všem mi až včera došlo, že jeho nakouslé jablko symbolizuje prvotní hřích a touhu po poznání! Jak to, že jsem si tak zřejmou věc nikdy před tím neuvědomila?! A tak si říkám, že možná právě o tomhle bude tento nový rok. O objevování přehlíženého. O poznávání zřejmých věcí, které nám ve své jednoduchosti unikají. Mám oči otevřené a těším se na to, až si zas jednou budu připadat jako pitomec. :-D

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Všimli jste si někdy, že když mluvíte o sobě, je to jako byste mluvili o někom úplně cizím?

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

„Kdyby bylo veškeré vědění, které si lze přát, obsaženo v knihách, přesto by to, co je v nich dobrého, bylo promícháno mezi tolika neužitečnými věcmi a bez ladu a skladu rozeseto v kupě tak tlustých svazků, že bychom na jejich přečtení potřebovali více času, než nám v tomto životě zbývá; a při vybírání těch užitečných věcí bychom museli využít větší duchaplnost než při jejich objevování v sobě samých.“ » Descartes
Julie PoláčkováJulie Poláčková

08.10.2015 16:24

Mou vizí je, abychom jen nepřijímali informace, nehledali jehlu v kupce sena, ale abychom je i aktivně zpracovávali - prožívali, diskutovali, sdíleli, přemýšleli nad nimi, ptali se a došli tak ke skutečnému poznání sebe a světa kolem nás. Abychom se aktivně podíleli na utváření své vlastní cesty a třeba přispěli i na cestě druhých.

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

I obyčejný den může skrývat neobyčejné okamžiky, stačí je jen vnímat. Přestože mě ráno náš malý brouček probudil už opravdu brzy, vstávala jsem s úsměvem na tváři. S ním je celý svět krásnější. ♡ Sluníčko přímo vybízelo k ranní procházce. Cestou jsme potkali dávnou známou, tak ve věku mé maminky. Po par frázích o počasí se se mnou loučila slovy, že mi to sluší. Nikdy jsem neuměla přijímat komplimenty a tak jsem se jen rozpačitě usmála a odvětila, že mám přeci tepláky! Na to odpověděla, že jsem prostě krásná a gesty naznačovala, jak zářím. Tenhle kompliment jsem přijala bez výhrad a opětovala jej rozzářeným úsměvem. Pochopila jsem, že krása nevychází z oblečení, nového účesu nebo vrstvy makeupu. Krása vychází z duše. V to ráno jsem cítila naprosté souznění se všemi a vším kolem. Cítila jsem nekonečný klid, pohodu a vnitřní sílu. Od tohoto setkání už uběhlo pár měsíců, přesto na něj vzpomínám s vděčností a láskou. Byl to můj první krůček k vědomému přijetí sebe sama. A kde se skrývá vaše krása? ;-)

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni