Mohlo by vás také zajímat
Útěk ze života

Útěk ze života

Kdysi, když mi bylo úplně nejhůř a já nevěděla kudy kam, jsem dobrovolně odevzdala moc nad svým životem někomu jinému. Moc nad mým úsměvem i smutkem. Stačil jen letmý pohled a já zářila štěstím. Přišlo mlčení a já se utápěla ve smutku a v otázkách začínajících otravným slůvkem PROČ?? I teď, když se mé myšlenky po delší době zatoulaly do minulosti, jsem se ptala sama sebe… Proč jsem se vlastně zamilovala do člověka, který mě odmítl ještě v době, kdy mé oči zářily při pohledu na někoho úplně jiného? Proč jsem dobrovolně odevzdala kontrolu nad svými pocity štěstí a smutku osobě, která o mě evidentně nestála?! Vlastně jde o velký posun, dříve mé otázky zněly spíše… Proč o mě nestojí? Nebo hůře… Opravdu o mě nestojí?

Dnes se dívám na svá tehdejší trápení s lehkým nadhledem a úsměvem na tváři. Bolely, ale byly třeba. Určitě to nebylo poprvé, kdy mé pocity radosti závisely na druhém. Kdy jsem toužila po pozornosti a blízkosti. Kdy jsem neuměla pociťovat radost jen tak, sama se sebou. Kdy jsem utíkala ze života, ve kterém jsem se cítila v pasti. Znáte to, když nechcete vidět (a už vůbec ne řešit) problémy, které žijete, vytvoříte si jiné, zdánlivě nepřekonatelné, ale naprosto zřejmé a logicky vysvětlitelné. Trápím se, protože on/ona mě nechce. Tečka. (Jen tak mezi námi…díky bohu, že mě nechce – jak by to asi tak vypadalo, když by mě chtěl/a a měl/a?!).

Vlastně celé je to takto velmi pohodlné. Důvod ke štěstí a neštěstí je venku, příčinou je on/ona. A já tak nemusím hledat skutečné důvody svého trápení uvnitř sebe. A hlavně já nemusím vůbec nic řešit ani měnit. Vždyť já jsem jinak úplně v pohodě, jen jsem se prostě zamiloval/a do nesprávné osoby.

Respektive v mém případě byl výběr osoby naprosto skvělý. Nikdo jiný by asi nedokázal tak moc zahýbat mým životem, jako právě tento člověk. Byla to doslova vichřice. Nemá smysl to tu popisovat blíže, neuvěříte. A i kdyby ano, stejně by šlo jen o subjektivní pohled a prožitky jedné strany. Stačí nepatrně změnit úhel pohledu a hned jde o zcela jiný příběh. Vím to, mně samotné se úhel pohledu postupem času změnil několikrát. A jsem si téměř jistá, že se ještě změní.

A čím jsem si úplně jistá… Beru si svou moc zpět. S pochopením, vděkem a radostí.

Děkuji.

 

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat