Umění vděčnosti mi převrátilo život

Umění vděčnosti mi převrátilo život

Přemýšlím nad tím, kdy nastal ten zlom. Kdy jsem začala být opravdově vděčná za to, co v životě mám. Téma vděčnosti se mi v životě objevilo mnohokrát. Prvně to bylo asi na vysoké škole při prvním sebezkušenostním terapeutickém výcviku. Tehdy jsem dostala za úkol přemýšlet nad svou vděčností.

Nevnímala jsem to jako příliš zajímavé, a tak jsem přišla jen na pár věcí. Byla jsem si však schopná uvědomit vděčnost za to, že mě přijali na vysokou školu. Do Českých Budějovic jsem se stěhovala zcela sama bez přátel. Vděk jsem projevila za to, že jsem se v pořádku zabydlela a našla prvních pár kamarádů. Když jsem si vděčnost uvědomovala, cítila jsem na prsou takový příjemný pocit. Tohle byl nový prožitek. Zrodil se zárodek hluboké vděčnosti.

Nejsilnější moment pochopení smyslu vděčnosti jsem si uvědomila teprve před pár lety. Vrátila jsem se ze studijního pobytu, kde mi po celý rok nebylo fyzicky vůbec dobře. Cítila jsem příliv vděčnosti a díků svému tělíčku za to, že jsem vše zvládla. Po příjezdu jsem byla v takzvané své bublině a přečetla mnoho inspirativních knih, které mi dávaly smysl. Došlo mi, že bez vděčnosti nemůže přijít nic nového. Jak může přijít hojnost, neumí-li si člověk uvědomit hojnost současného bytí? Co to znamená? Lidé si velmi dobře uvědomují, co je špatně a co chtějí změnit. Zapomínají však na dobré a příjemné věci, které jsou v životě přítomné. Vždy existují i pozitivní věci. I v tom nejsmutnějším scénáři vždy objevíte alespoň jednu hodnotu, která má smysl. Celý život je o rovnováze. Nikdy není jenom zle nebo dobře. Svět není černobílý. Když se člověku něco nelíbí, vždy existuje i něco, co se mu na daném stavu líbí, co mu přinese užitek. A naopak. Často se to může dít pouze na nevědomé úrovni.

 

Nahlédnout situaci z obou pólů

Vezměme například manželský pár po dvaceti letech. Žena si stěžuje na mužovo nicnedělání, muž lamentuje nad ženiným káráním. Oba na sebe mohou křičet a v zápalu hádky vyslovit i bolestné výroky. Celá situace se zdá být dost negativní. Zkusme se na ni ale podívat z jiného úhlu: Žena cítí přetlak, a tak muže záměrně provokuje. Muž je naštvaný z práce a nechá se vyprovokovat. Vznikne hádka. Oba vypustí negativní energii a zbytek večera mohou trávit v klidu a v pokoji. Nebo: Žena nevědomě žádá pozornost po muži prostřednictvím kárání, muž to nechápe a reaguje lamentováním. Nechce, aby žena byla nespokojená – vždyť on je přeci dobrý muž! Žena je nakonec ráda, protože na sebe upoutala pozornost a spolu se nyní mohou láskyplně udobřovat. Podobných motivů s pozitivním dopadem, ačkoliv se situace zprvu zdá být negativní, by bylo možné najít nespočet.

V každé situaci existují vždy oba póly. V každém případě je možné projevit vděčnost.

 

Kdo má židli, ten bydlí

Má situace byla dlouhodobě neúnosná. Zažívala jsem kulturní šok a po sedmi letech svobodného života jsem opět obývala jeden dům s rodiči. Ti si za ta léta vytvořili vlastní harmonický systém, který jsem nechápala, a nebylo mi v něm dobře. Myslela jsem si, že na mé situaci není nic pozitivního. Chtěla jsem pryč. A najednou mi to došlo. Hojnost v podobě nového bydlení v jiném městě nepřijde, dokud nedocením současné bydlení. Byla jsem neúspěšná při hledání zaměstnání, protože jsem si nevážila volného času. Kvalitní vztahy nemohly přijít, protože jsem si nevážila vztahu, který mají moji rodiče mezi sebou a se mnou.

Rozhodla jsem se vše si zapisovat. První dny jsem ztěžka napsala pár vděčností. Po čase se výčet mých vděčností rozšířil natolik, že jsem je přestala psát. To bych se totiž upsala. Každý večer (později i během dne) jsem před spaním přibližně půl hodiny rozmýšlela nad všemi možnými věcmi, za které jsem upřímně vděčná. Vycházela jsem ze zkušenosti z ročního pobytu ve Španělsku, kde byly ubytovací prostory velmi náročné. Pomohlo mi to uvědomit si, že tady mám svůj velký pokoj s velkou postelí. Že jsem v klidu a že mě nikdo neruší. Že mám možnost využívat zahradu. Že mohu být v kontaktu se svými rodiči a že si mohu užívat pejska a kočičky. Prostě vše, co mi ve Španělsku chybělo.

Nakonec jsem dokázala projevit hlubokou vděčnost i vzhledem k jiným znevýhodněným lidem. Za to, že mám možnost napustit si sklenici pitné vody. Za místo, kde mohu každý večer ulehnout. Za čerstvý vzduch, který dýchám. Za zdravé jídlo, které mám možnost si připravit… Tímto způsobem jsem projevovala vděčnost všemu a všem. A věřím, že jen díky opravdovému procítění a ocenění toho, co mi v tu chvíli bylo dáno, jsem mohla získat hojnost, jakou jsem poté získala.

Několik dní poté jsem spala ve špinavé ubytovně v Praze – získala jsem v hlavním městě práci. Byla jsem vděčná za to, že mám kam ulehnout a že jsem si našla práci. Další noc jsem spala v nové práci na zemi a byla jsem za to vděčná. Byla jsem vděčná za skvělou vedoucí, která mi nabídla spaní v práci místo ve špinavé ubytovně. Ačkoliv jsem byla ve velmi nepříjemné situaci, vždy jsem si našla důvod, proč být vděčná. Další den v Praze jsem „zcela náhodou“ našla úžasné bydlení a získala tak vysněné hnízdečko, odkud jsem si plnila další sny.

Vděčnost je prvním krokem k hojnosti.

 

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat