Rozdává úsměvy, přestože by neměl mít důvod

Foto: conorwithonen, Grandpa

Rozdává úsměvy, přestože by neměl mít důvod

Dnes jsem cestou z lesa potkala pána, kterého si pamatuju z dětství. Z doby kdy jsem ještě jako malá holka chodila s tátou na fotbalové zápasy místní pralesní ligy. Šel přímo naproti mě a dělal, jako by mě ani neviděl. Jen jsem se usmála a mávla nad tím rukou. Ale vzápětí jsem potkala asi stejně starého pána, který mě už z dálky zdravil a ještě se s úsměvem omlouval, když jsem ho na úzké cestě pouštěla. Díky kontrastu těchto dvou setkání jsem si uvědomila, jak usměvavě a přátelsky tento druhý pán vždycky působí. A přitom k úsměvu moc důvodů nemá...

Je to pár let zpátky, co celá vesnice nemluvila o ničem jiném, než o holce oběšené v lese. Byla jen o pár let starší než já a doma po sobě zanechala dopis na rozloučenou a půlročního syna. Tehdy jsem stejně jako ostatní naprosto nechápala, jak mohla něco takového udělat. Snad jen moje babička porozuměla a nesoudila. Dokázala pochopit její zoufalství a zároveň jistotu, že o syna bude postaráno.

Aby toho nebylo málo, asi rok poté podlehla maminka této holky rakovině. Utrápila se. A tak malé děcko zůstalo jen s tatínkem, který ale celé dny pracoval, a dědečkem, který jej v podstatě vychovával.

A tohle všechno mi prolítlo hlavou, když jsem viděla toho usměvavého pána, jak tlačí své staré kolo, na kterém se už sotva udrží. Právě on byl dědečkem toho malého, teď už asi pětiletého, klučiny. Vždy, když ty dva potkám, úplně září. Pokaždé se k nám hlásí a prohodí pár slov, přestože se v podstatě neznáme. A tak si říkám, kde se v něm bere tolik radosti ze života?!

Když se rozhlédnu kolem sebe, vidím, jak moc se většina z nás motá ve svých pseudoproblémech. Jak jsme uvízli v minulosti a neprožíváme přítomnost. A jak nádherné to může být, když všechno tohle prostě hodíme za hlavu. Když se rozhodneme, že minulost je pryč. Když budeme prožívat to, co je právě teď. Třeba procházku s malým klučinou a náhodná setkání s kolemjdoucími. Když budeme rozdávat úsměvy a zapomeneme, že nám vlastně není do smíchu.

Tento pán je pro mě úžasným příkladem toho, že to jde. Pomohl mi vidět svět zase trochu jinak. A ani o tom neví! Prostě září a tím ovlivňuje vše kolem... Má můj neskonalý obdiv. 

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat