Od nemoci zpět ke své síle IV

Od nemoci zpět ke své síle IV

Po delší době budu pokračovat ve svém příběhu. Mohlo by se zdát, že skončil... Utekly dva roky od rakoviny prsa, kontroly na onkologii v naprostém pořádku. Jenže...na běžné gynekologické prohlídce mi lékař sdělil: „stěr z čípku není v pořádku“. Opět jsem se ocitla na onkologii, tentokrát o poschodí výše - na gynekologii. Doporučili mi konizaci čípku. Opět jsem se musela rozhodnout. Odmítla jsem s žádostí, ať mi dají čas. Lékař velice nerad, s odbornou přednáškou o rakovině čípku a připomenutím mojí rakoviny prsa, souhlasil a pozval si mě za tři měsíce. Asi rok jsem tam jezdila a pomalu se to zlepšovalo. Přesto jsem si při každé kontrole vyslechla ironické poznámky typu: zázraky se nedějí, na co čekáte? Sestra v ordinaci byla tak protivná, že mě napadla myšlenka, jestli ji ta práce vůbec baví? Jednou mi řekla: „Paní Poulová, jak můžete v noci spát? To já bych nespala, kdyby mi pan doktor řekl to, co vám“. „No vidíte a to já spím jako dudek“ odpověděla jsem. Lékař byl postupem času také více a více nepříjemný. Prý že jsem rebelka, protože nechci poslouchat.

Věděla jsem, že ještě není vše tak v harmonii, jak jsem si myslela, že ještě "něco" chybí.

Šla jsem do sebe ještě hlouběji. Začala si povídat se svým tělem. Jednou v noci přišla odpověď: NEPŘIJÍMÁŠ SE JAKO ŽENA, NEPROŽÍVÁŠ SE SKRZE TĚLO, JAKO ŽENA a NEMÁŠ DOŘEŠENÝ MINULÝ VZTAH. Uffff, to jsem nečekala. Myslela jsem si, že po rakovině prsa mám vše vyřešené a zpracované. A opět mi to začalo zapadat a docházet.

A tak jsem nastoupila další cestu - cestu k znovuobjevení svého ženství, cestu k přijmutí a lásce ke svému ženství.

Na další kontrole mi lékař řekl: „Je to v pořádku, no vidíte, nakonec i zázraky se dějí.“ Samozřejmě se mě snažil rozhodit a zastrašit návratem a smrtí. Já se nedala. Ale pamatuji si na situaci, kdy jsem jela domů z jedné z kontrol (kde, ač bylo vše v pořádku, děsili mě a strašili, místo aby se radovali se mnou). Sedla jsem do auta a velice se rozplakala. Byl to vzlykavý pláč nad tímto systémem, ve kterém žijeme, kde se nám snaží „naočkovat“ strach, abychom byli snadněji manipulovatelní. Došlo mi, že tento prohnilý systém jsme si vlastně vytvořili sami a většina z nás v něm stále jede. Zmocnila se mě obrovská síla. Já tohle nechci, já v tomto nepojedu. Vytvořím si svůj svět. Svět, který se může zdát druhým bláznivý a nepochopitelný, ale já v něm budu šťastná, svá a v klidu. To byla tenkrát moje první myšlenka po vyplakání se. Dalo mi to ještě větší sílu a odvahu. Ano jsem REBELKA a nedostali mě do STRACHU.

Nebudu zde popisovat chování toho lékaře, asi to jinak neumí, ale věděla jsem, že od takového člověka nechci jakýkoliv zásah do svého těla, ani do svých ženských intimních míst. Že to není jen zásah fyzický, ale i duchovní a že pokud svůj čípek miluji (tak, jako každou část svého těla) nedovolím to.

Vím, že všichni lékaři nejsou stejní. Setkala jsem se i s lékaři, kteří byli nejen profesionální, ale i lidští, ochotní naslouchat pacientovi, respektovat jeho rozhodnutí a být mu v něm nápomocni. Vše je jen o nás - o lidech a je jedno, jakou profesi vykonáváme.

Lékařské kontroly jsou v pořádku. Cesta, ale nekončí. Dokud jsem v těle, tak je stále se co učit - nebo spíše rozpomínat se.

Byli jsme vychováni a vedeni ve strachu. Ale není čeho se bát. Buďme sami sebou beze strachu. Opravdoví a pravdiví. Vždyť život je jen úžasná hra.

Iva Poulová

Předcházející články:
   Od nemoci zpět ke své síle
   Od nemoci zpět ke své síle II

   Od nemoci zpět ke své síle III 

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat