Marcelka z hor: Vše je mentální

Foto: Lenka Hatašová, Malá Fatra

Marcelka z hor: Vše je mentální

Semináře Marcelky z hor se konají ve všech koutech České a Slovenské republiky a lidí na cestě poznávání sebe samých především jako duchovních bytostí přibývá.

„Marcela je vlastně jakási tyč nebo směrovka, kde je napsáno: Můžete jít tudy,“ říká o sobě zmíněná duchovní učitelka. „Můžete ale jít i jinou cestou, stejně se všichni sejdeme. Abyste poznali Pravdu, nemusíte být ani vegetariáni, ani se živit pránou, ani nic dalšího. Neznamená to, že ten, kdo jí maso, nemůže být probuzený a ten, kdo se živí jen pránou, je nutně probuzený. Žádné takové rovnítko neexistuje. Poznání Pravdy nemá žádnou podmínku, snad jenom touhu po ní. Jakmile někdo řekne: „Bez toho, něčeho, nemůžeš poznat Pravdu a musíš udělat to a to,“ už je to známka manipulace.

Jak to vyprávíš, bolí mě srdce. Proč?

Protože si na tu Jednotu a ráj, který znáš, vzpomínáš!

Takže jsme všichni Jednotou?

Ano, ničím jiným. Představ si spousty žárovek – dvacítka, čtyřicítka, stovka, padesátka. Když tam není proud čili Vědomí, jsou mrtvé a nedají vůbec žádný užitek. Jakmile se proud pustí, všechny se rozsvítí. Co z toho, že některá svítí ´jen´ jako dvacítka? Musí tak svítit, jinak by to některý přístroj, který potřebuje právě tolik, nezvládl. A lidé dělají to, že si to mezi sebou vyčítají a soupeří spolu. A přitom je to jedno jediné Vědomí a ta samá energie, která oživuje naprosto všechny žárovky. Oddělený je pouze jejich obal, ale jinak je zde jeden jediný zdroj. Žárovky jsou jako naše těla a to, co je oživuje, je jedno jediné Vědomí. Je to tak jednoduché! Jenom se na to naladit. Jenomže hlava je tak přesvědčená o oddělenosti, že s tím má problém.

Pomáhá, když si řeknete afirmaci: „Nejsem tím tělem.“ Jenže i pak stačí, aby někdo někomu řekl: „Koukni, jak jsi tlustý nebo tlustá!“ A hned zase začneme: „Já že jsem tlustý? Anebo tlustá?“ Když je člověk vědomý sám sebe, nic takového se ho už nedotýká. Jak se ho to má dotknout, když ví, že ve skutečnosti je všemi těly? Má hubené tělo, tučné tělo, tělo sportovce i manekýnky. Nemá komu co závidět, protože je vším.

Říkáš, že mezi naším bdělým a snovým stavem prakticky není žádný rozdíl…

Všechno je sen. S tím rozdílem, že snový sen sní lidská mysl a bdělý sen Světová Mysl neboli Božská Mysl. Co je bdělý nebo snový stav, je ale v podstatě lhostejné. Na tom opravdu nezáleží. Zákony bdělého snu je však třeba respektovat, a teď jsou tím myšleny zákony fyzikální.

Když Marcela procházela procesem poznání Pravdy, každou noc se otevíralo něco jiného. Jednou se například probudila a jako by jí něčí hlas říkal, ať si sáhne na sklo a pak zase ať dá ruku do studené vody. Jak si ale mohla opravdově sahat, když voda a sklo byly od postele vzdálené a tělo leželo na lůžku? Na ruce přitom jasně cítila, jak je voda studená a mokrá. Mysl do toho nejprve nevstupovala. Marcela se divila – jak si může sahat na sklo a do vody? Ale ano, vždyť je to opravdu mentální! Byl to prožitek. Sahala na ně mentálně. Jenže na to vždycky saháme mentálně! Vždyť to je jenom zdání smyslu a hmatu. Nebo jí bylo ukázáno, jak se formuje celý svět a vesmír.

To bylo jak?

Objevila se energie, která byla v pohybu – hýbající se mlhovinka. Z jedné strany byla tmavší, z druhé světlejší a jakoby se přelívala. Vnitřním hlasem k tomu přišla informace: „A teď tomu dej tvar!“ A tak Marcela pomyslela na andílka, a tím ho vytvořila. Postupně asi dva nebo tři, ale bylo to trochu jiné, než když člověk tvoří z osobní mysli.

Něco podobného se stalo už několik let předtím v našem bytě v Českém Těšíně. Měli jsme tam velký květináč s kapradím. Ráno při probuzení, kdy ještě nenaskočila osobní mysl, padl pohled Marcely právě na květináč. Kapradí přitom bylo vytvořeno jakoby ze samých zelených teček a mezi tím byl volný prostor. Tečky kmitaly a vůbec nebyly vidět přesné obrysy rostliny. Marcela se podivila, co to je, a v tu chvíli z toho bylo normální kapradí, jaké je vidět běžně. Ruda Rýpar, ke kterému jsme také chodili na meditace,na to řekl: „Výborně. Mám z vás obrovskou radost.“ (smích) „Byla jsi svědkem procesu tvorby.“

Protože vše se vytváří každým okamžikem a nemá to objektivní, ohraničenou existenci?

Tak. Takže tenkrát v noci v chaloupce lidská mysl, v tomto případě mysl Marcely, vytvořila tvar v podobě anděla a ten anděl tu najednou opravdu byl. Pak přišlo: „Teď to rozpusť a vytvoř něco jiného.“ To samé se zopakovalo vícekrát. Potom do toho ale najednou vstoupila osobní vůle a už nebylo nic. Bylo vysvětleno, že to je čirá energie, které dává podobu lidská mysl. Všechno se vždy děje v tobě, i když smysly ti to ukazují tak, že se to děje zevně. To je ale klam.

Všechno se tedy odehrává v nás?

Ano, není nic mimo nás, ale nad tím nepřemýšlejte. Raději poznejte, kým jste, a bude věděno. Jde to přirovnat k normálnímu snu, který se vám zdá ve spánku. Je tam něco zevně? Děje se to ve vás, ale v tom snu byste se s někým přeli a hádali, že to tak není.

To, že se vám zdá, že květinka je oddělená, to se vám opravdu jenom zdá a je to jenom navyklý způsob vnímání. Momentálně je osobní vědomí vtlačené do určitých hranic, které jste si ale určili vy. Jenom mysl si určuje své hranice, ale jinak je to bez hranic.      

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat