Mohlo by vás také zajímat
Marcelka z hor: O cestě

Foto: Věra Keilová, Dana Cabanová

Marcelka z hor: O cestě

Ráda bych se s vámi podělila o to, jak jsem poznala jednu obyčejnou ženu s neobyčejným poznáním – Marcelku z hor. Říká se jí osvícená, ale o tom si můžete obrázek udělat sami.

Poprvé jsem do skromné chaloupky v horách, kterou obývá se svým mužem Romkem, přijela v listopadu roku 2012. Přesné datum bylo 21. listopadu a bylo to symbolicky měsíc před velkou a očekávanou změnou. Podlé mého názoru k té změně přeci jen došlo, i když pro náš zrak zatím příliš patrná není. Věci se však hnuly v nitru mnoha z nás a jistě tím správným směrem, v projeveném světě to vychází najevo postupně.

Vím, že u Marcelky se moje letité hledání odpovědí na otázky a hlavně cesty z vlastního životního příběhu završilo. Nyní jde už jen o to Pravdu prožít. Z rozhovorů s Marcelkou v prosté chaloupce mezi lesy a také ze seminářů a setkání na veřejnosti vznikly záhy knihy Marcelka z hor a Marcelka z hor 2. A právě z nich budete na tomto místě nalézat ukázky týkající se nejrůznějších témat. Například cesty, která nás všechny spojuje, a nejde jinak, než po ní jít.

„Vlastně ani žádná cesta není. To se vám zdá jenom z pohledu duality, že jste na nějaké cestě. Pokud to tak ještě brát budeme, je třeba, abyste v procesu rozpomínání čili na cestě sebepoznání vždycky šli podle svého tempa. Je to, jako když jdete do kopce. Někdo nahoru vyběhne rychle a nevadí mu, že je pak celý zadýchaný, druhý jde pomalu a vnímá každý krok a třetí vůbec neví, že někam jde a trhá si po cestě jahůdky a borůvky a vychutnává si to. Každý to má jinak, proto nehodnoťte. Všichni ale nahoru na vrchol dojdou.

Někdy má človíček pocit, že pořád nic nepochopil, ale ten proces probíhá, i když si toho není vědom. Absorbuje to a změny probíhají podprahově. Po cestě sebepoznání musí jít každý podle svých možností, protože to je cesta svobody. A protože je tolik různých přednášek a seminářů, protože každý si může vybrat takovou cestu, která mu vyhovuje nejvíc. Rivalita mezi těmito skupinami je problém těch, kteří je vedou. Jinak je jen jedna velká skupina, a to je Vědomí, které se rozprsklo do mnoha malých skupinek a lidských projekcí. Proto jde každý jinou cestou a v každé chvíli mu také vyhovuje něco jiného. A podle toho by si měl vybírat. Rozhodně nejde nikoho nikam tlačit, musí to být jeho vlastní rozhodnutí.

Každého to vždy vede tím nejsprávnějším směrem, stačí, když bude vnímat to, co s ním rezonuje. Když budete dělat to, co sami cítíte, budete nezmanipulovatelní. A na to, co s vámi nerezonuje, úplně zapomeňte.“

 

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat