Ke každému cíli vede mnoho cest

Ke každému cíli vede mnoho cest

Život nás vyzývá k tanci. Pokud tuto výzvu přijmeme, nemusíme již žít neustálými obavami, zda jsou naše rozhodnutí správná. Stačí naslouchat, jak život odpovídá na naše činy. Každý v sobě neseme barometr, podle kterého snadno poznáme, zda žijeme život svého srdce – tím barometrem jsou naše emoce. Pokud prožíváme nepříjemné emoce, je to jen znamení, že je třeba podniknout nějaké kroky, věnovat něčemu pozornost nebo změnit postoj – opět nastolit harmonii. 

Toto je pravým významem slova odpovědnost – být schopen odpovídat životnímu proudu svými činy. Přináší to obrovskou úlevu – není třeba se bát rozhodnutí a závazků – prostě vyzkoušíme, jak se věci osvědčí v praxi, a pokud přijdeme na to, že něco nefunguje, tak to můžeme kdykoli změnit. Pokud se na svět díváme tímto způsobem, slovo „neúspěch“ přestává mít smysl. Takzvané neúspěchy jsou totiž jen zkušenosti, díky kterým hlouběji pochopíme sebe sama a dozvíme se něco nového o životě, což nás posléze může podpořit na naší další cestě. Život přináší samé dary.

Často nám v cestě k cíli stojí nějaký vnitřní konflikt. Nadšeně se rozhodneme pro nějakou změnu, ale nevšimneme si, že tuto změnu chce jenom jedna část nás – jiná část si dobře uvědomuje, o co všechno bychom s danou změnou přišli a postupně se začne více a více ozývat, aby nám to připomněla. To jsem prožil během jedné terapie. Stávalo se mi, že jsem si předsevzal něco pro mě prospěšného (pravidelné cvičení či změna stravovacích návyků), ale po nějaké době se začala radost z dané činnosti vytrácet a ozýval se jakýsi vnitřní sabotér, který mě od ní odradil. Když jsem mu však dal při terapii prostor, zjistil jsem, že je to velice moudrá část mě, která si všímá, kdy ztrácím čistou motivaci a nahrazuju ji tím, že jsem na sebe tvrdý a přísný. Kdy se vytrácí původní láskyplný záměr. Přestává pak jít o cíl samotný, ale spíše o to, abych sám sebe „nezklamal“. Pochopil jsem, že vždycky mám možnost podívat se, co v životě opravdu chci a zda mi cesta, po které kráčím, opravdu vyhovuje. Pokud ne, mohu vše znovu přehodnotit a přeuspořádat. Jsem to jen a jen já, kdo se rozhoduje o tom, jakým způsobem vést svůj život. Jaká úleva!

Ke každému cíli vede mnoho cest, proto si můžeme nalézt takovou cestu, která nám plně vyhovuje (což nemusí být nutně ta nejsnazší). Můžeme svou cestu vyladit tak, aby respektovala naše konkrétní požadavky – životní styl, zájmy, povahu i vztahy. Když se rozhodneme pro nějakou změnu, často zapomínáme, že můžeme také o něco podstatného přijít – to nás potom brzdí a dokud tomu nebudeme věnovat pozornost, neposuneme se dál. Když si třeba stanovím stravovací a cvičební plán, který je sice dokonalý a zaručeně by vedl ke kýženým výsledkům, ale absolutně nezapadá do mého životního stylu – strava mi nebude chutnat a cvičení budu muset věnovat tolik času, že mi potom nebude zbývat na jiné důležité věci – pak zřejmě tato cesta nemá u mě valnou budoucnost a k cíli mě nedovede.

Abychom věděli, kde se na naší cestě nacházíme, je třeba sledovat něco skutečného, rozpoznatelného, měřitelného. Jak vůbec poznám, že jsem už došel do cíle? Co budu vidět, slyšet, cítit? Co pro mě je skutečně důležité? Tyto otázky je dobré si položit, jinak se taky může stát, že kolem svého cíle proběhneme a to, co je pro nás skutečně důležité, nám unikne. A jak poznám, jestli se k cíli blížím? Je dobré sledovat něco reálného, co se spolu s proměnou dá měřit. Pokud chci například hubnout, mohu měřit centimetry v pase – každý zmizevší centimetr je tak pro mě silnou motivací a utvrzením v tom, že to, co dělám, má smysl a vede mě to na cestě k cíli. Pokud se úbytek centimetrů zastaví, budu vědět, že je načase změnit přístup. Co ale měřit v případě abstraktnějších cílů? Projděme si spolu jedno cvičení z terapie zaměřené na výsledek. Tento druh terapie se zaměřuje plně na okamžik tady a teď – nehledá příčiny v minulosti, nesnaží se ze všeho obvinit vaše rodiče. Ač tyto možné příčiny nijak nepopírá, zaměřuje se na to, co máme k dispozici tady a teď k tomu, abychom mohli úspěšně projít změnou, jakou si přejeme.

Na chvíli se zamyslete, jaké problémy vás v tuhle chvíli trápí. Co byste si opravdu přáli změnit? Opravdu si to ujasněte, než budete číst dál. A teď si představte, že večer usnete a v noci se na vás usměje jakási milost a všech těchto problémů vás zbaví. Ráno se probudíte do svého vysněného stavu. Co bude první konkrétní věc, která vám napoví, že se stal zázrak? Čeho si všimnete? Co bude jinak? Zkuste najít opravdu jasné a rozpoznatelné známky toho, že se vaše přání splnilo. Cítíte se jinak? Všímáte si kolem sebe jiných věcí? Máte jiné možnosti než předtím? A teď se podívejte do svého života – vybavíte si chvíle, kdy jste třeba jen malou stopu tohoto zázraku zahlédli? Chvíle, kdy jste na svůj problém zapomněli a na moment vše běželo ideálně.

Podívejte se, jak vypadá onen cílový stav. Stav, který je vaším ideálem. Dobře jej prozkoumejte. Tenhle stav označíme číslem deset – to je zázrak. Číslem jedna naproti tomu označíme stav výchozí, který je od cílového stavu úplně nejdál. Označte číslem, kde se právě na této cestě nacházíte? Dva? Čtyři? Sedm? Je dosti pravděpodobné, že kus cesty už máte za sebou – úžasný výkon, gratuluju. A teď se zeptejte – pokud deset je zázrak a naprosto ideální stav, co by mohlo znamenat číslo o jedno vyšší než to, kde se nacházíte? Co by mohlo být dalším konkrétním krokem, který vás čeká na cestě k cíli? Když se vrátíme k našemu příkladu s hubnutím – tak i když vysněná postava může být ještě daleko, tak shodit pět centimetrů v pase a namísto sladké koly si během dne dát vodu – to může být celkem dosažitelný a měřitelný krok.

A takto to v životě chodí – i velké změny sestávají vždycky z malých proveditelných kroků. Abychom opravdu mohli dojít tam, kam nás srdce volá, je třeba rozpoznat a uznat, kde právě jsme. Pak teprve má smysl podívat se do mapy a vydat se na cestu.

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat