Když milujete probuzenou bytost

Když milujete probuzenou bytost

…změní vás to. Totálně. Alespoň tak to vnímám já.

Slova jsou najednou zbytečná. Nic z toho, co prožívám, nelze slovy vyjádřit. A to je jedna z věcí, která mě děsí. Slova, především ta psaná, pro mě znamenala podstatu komunikace. Jak mám teď fungovat beze slov? Jak mám uvěřit, když to nemám černé na bílém. A přitom jsou to právě slova, která jsou největším zdrojem nedorozumění, nepochopení, překrucování… A jsou to pocity, které jediné jsou pravdivé. Pocity neumí lhát. To jen mysl je dokáže překroutit, když je převede ve slova. Ve chvíli, kdy vás pocit prostoupí, víte přesně, co říká. Není v tom žádná pochybnost. Jenže pár hodin či dnů poté se ptáte, co to teda vlastně znamená?! Snažíte se pocity převést na slova, myšlenky a činy. Snažíte se vyvodit nějaké rozumné závěry. A přitom stačí jen poslouchat své srdce.

Jsou to asi tři roky zpátky, kdy se mé srdce rozbušilo, kdy se na mé tváři rozzářil úsměv, kdy celou mou bytost prostoupila radost. V té době jsem neznala nic jiného než koncept závislého vztahu. A tak můj úsměv zmizel stejně rychle, jako se objevil. Probuzená bytost nevstoupí ani na práh takového vztahu. Ale já se tak snadno nevzdávám. A tak se nějakým zázrakem stalo, že jsem se ocitla v blízkosti této bytosti a učila se. Někteří by to možná nazvali učením se chybami. Postupně se vynořovalo všechno to převzaté systémové chování zahrnující strachy, závislosti, výčitky. Skončila jsem v sebeobviňování, že jsem vše hezké zničila. Na dva roky se pak můj život stal kolotočem neustálých útěků a následných návratů. Tak moc jsem se snažila odpoutat, zapomenout. Jako bych utíkala s neviditelným natahovacím lanem omotaným kolem pasu. Čím víc jsem se snažila dostat dále, tím dřív mě lano při přepětí odmrštilo zase zpět. Padla jsem jí k nohám. Byla tak blízko. V její blízkosti jsem ale nedokázala vydržet dlouho.

Poslední pokus o odpoutání byl tak silný a intenzivní, že to mé tělo přestalo zvládat. Bylo mi hrozně zle. Nemohla jsem jíst. Padla jsem vyčerpáním a rezignovala. V momentu největší odevzdanosti přišlo něco, v co jsem nedoufala ani v těch nejtroufalejších snech. Energetické spojení – milování se, chcete-li – s probuzenou bytostí je něco tak silného, co nelze vyjádřit slovy. Elektrické výboje, které prochází celým čakrovým systémem…se tomu asi blíží nejvíce. Ale nelze ani tušit, dokud nezažijete. Spojení duší, to je chvíle, kdy vlastní vědomí mizí a nastupuje spojení s božstvím. Najednou je všechno tak jasné a lehké. Druhý den nenastupuje euforie jako u zamilovanosti. Ne. A aby člověk mohl „fungovat“ v takových energetických vibracích, je třeba ladit. Hodně ladit. Víte, že se vám totálně změnil život. Ale nic to vlastně neznamená, je to ta nejpřirozenější věc na světě.

Nejpřirozenější…ale jen do chvíle, než se pokusíte porozumět tomu, co to tedy vlastně znamená. Než se začnou rozpadat klasické vzorce a očekávání. Probuzená bytost vám neřekne „Miluji Tě“. Proč taky. To, co prožíváte ve spojení s ní, mnohonásobně převyšuje jakákoliv slova. Probuzená bytost se s vámi ani nemusí dlouho fyzicky setkat. A když se s ní pak setkáte a ucítíte to, co „visí ve vzduchu“, máte pocit, že se z toho snad zblázníte. Intenzita toho spojení se ani zdaleka neblíží ničemu, co jste dosud zažili. Vše je tak rychlé, že jen stěží stačíte sledovat, co se to s vámi vlastně děje. V jednu chvíli cítíte naprostou odevzdanost, jste až po okraj naplněni láskou, pokorou a souzněním. V zápětí, ani nevíte jak, jste na útěku, přejete si být zas „normální“, daleko od té intenzity, kterou nedokážete zvládat. Jenže víte, že neutečete, nemůžete utéct, nechcete utéct. Když jednou pocítíte to spojení, víte, že to jediné dává dokonalý smysl. A pokud byste utekli, bylo by to stejné, jako byste umřeli.

~ jedna z davu ~

Komentáře

Julie PoláčkováJulie Poláčková

10.09.2018 19:44

Anebo je to všechno úplně jinak...

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat