Jak začít milovat sám sebe

Jak začít milovat sám sebe

„Prostě se jen musíš naučit mít se rád!“ Oblíbené klišé sebepoznávacích seminářů. Proč je tak oblíbené? Lze jím totiž odpovědět takřka na jakoukoli otázku s tím, že (i) téměř vždy to bude pravda a (ii) téměř vždy to bude v praxi naprosto k ničemu. Úvahy o tom, proč se vlastně většina z nás nemá ráda, si ponecháme na nějakou jinou příležitost, dnes se zaměříme na 13 praktických kroků, které nám mohou pomoci pochopit, co ono „mít se rád“ vlastně znamená a jak se to můžeme začít učit.

1. Oproti očekávání, mít se rád je snadné a přirozené. Nemusíme se to složitě učit. Potřebujeme se naopak odnaučit náš zvyk mít se nerad. Jakmile si přestaneme stát v cestě (a dnes si ukážeme, jak na to), to, co zbyde, je láska.

2. Mít se rád je spíše přístup k životu, ne nějaký konkrétní stav. Nečekejte, že když se budete mít rádi, bude svět už jen růžový a bez problémů. Nemějte o lásce žádné představy. Vztek, zoufalství, smutek, nenávist – to vše občas patří k životu. Emoce jsou v pořádku, přicházejí a odcházejí. Jsou důkazem toho, že žijeme. Všechny jsou ve své podstatě láskou, otázkou je, jestli to dovedeme vnímat.

3. Mít se rád je tak snadné jako přijmout vždy to, co se právě děje. Máte strach? Nenávidíte se? Jste naštvaní? Dýchejte, je to v pořádku. Jen s tím buďte přítomní a pozorujte to, neřešte, že byste se měli cítit jinak. Nepříjemné je to, co nepřijímáme. Přítomnost je taková, jaká je, a žádnou lepší teď nemáme.

4. Mít se rád je tak složité, jako přijmout vždy to, co se právě děje. Nedělejte si z předchozího principu další očekávání, další nárok na sebe. Někdy budete naštvaní a vůbec se vám to nebude líbit. I to je součástí hry. Buďte k sobě ohleduplní. Milovat je umění, kterému se učíme celý život. Bez takzvaných „chyb“ by nebylo učení, nebyl by růst.

5. Najděte si prostor pro to, co děláte rádi. Baví vás zpívat? Vařit? Luštit křížovky? Najděte si na to čas. Plně se do toho ponořte. Všímejte si, jak vám při tom je. Cítíte uvolnění? Radost? Soulad? Zapamatujte si to – tak totiž poznáte, že se noříte do přirozeného proudu lásky. Tyhle jednoduché činnosti jsou základní potravou pro vaše srdce – nenechte ho hladovět.

6. Vnímejte své skutečné potřeby. Položte si jednoduchou otázku: Co bych teď mohl udělat pro to, abych se cítil dobře? Často jsou to úplně jednoduché věci - uvelebit se v křesle, napít se vody, protáhnout se... Udělejte si z této otázky mantru. V každý moment se můžete ptát: Co bych mohl udělat pro to, abych se měl ještě lépe? Když vytrváte, možná si všimnete, že vám přirozeně dělá dobře, když uděláte něco i pro druhé, a otázka se posune: Co bych mohl udělat pro to, abychom se všichni měli ještě lépe? Neobracejte však toto pořadí, vždycky se nejdřív postarejte o sebe. Nenaplnění budete jen očekávat, že se vám druzí za vaši snahu odvděčí, a nebude to mít smysl pro nikoho.

7. Dotýkejte se sami sebe. Jak byste si přáli, aby se vás dotýkal někdo druhý? Jak se vy dotýkáte těch, které milujete? Všímejte si detailů – láskyplný dotyk je pozorný, naslouchá tomu, co se v druhém těle děje, respektuje ho. Když jsem začínal s reiki (předávání léčivé energie dotykem), divil jsem se, proč energie teče jak o život, když se dotýkám někoho druhého, ale ve chvíli, kdy se dotknu sebe, tak nic necítím. Tohle je ten důvod – dotyk má určitou kvalitu a je rozdíl, jestli na sebe jen bezcitně položím ruce, nebo svýma rukama naslouchám a dotýkám se se zájmem.

8. Respektujte všechny své části. I sebeotravnější vnitřní hlas vždycky vychází z nějakého pozitivního záměru. Vnitřní kritik, dříč, lenoch... všichni nám chtějí určitým způsobem pomoct, chtějí nás ochránit (i když někdy velice bizarním způsobem). Všímejte si toho, co pro vás skutečně dělají, a oceňte jejich pozitivní záměr. Každé naše chování vychází z nějaké skutečné potřeby, z touhy po určité podobě lásky. Nezkoušejte změnit něco, čemu nerozumíte, snažte se nejdřív sami sebe pochopit.

9. Všímejte si pozitivního záměru za chováním druhých. Ani druzí nejednají úmyslně zle. I každé chování druhých má pozitivní záměr a vychází ze skutečné potřeby, kterou můžete pochopit. A to i když strategie, kterou k jejímu naplnění zvolili, může být hrozivá a nesouhlasíte s ní. Odmítejte konkrétní chování, ale s vědomím, že vždy vychází ze skutečné potřeby, z touhy po nějaké esenciální kvalitě. Pokud na vás třeba partner křičí, je rozdíl, pokud si myslíte, že vám chce ublížit, a pokud rozumíte, že nutně potřebuje cítit, že ho berete vážně.

10. Všímejte si toho, co máte na sobě rádi. Jako lidé jsme přirozeně zvyklí věnovat pozornost mnohem více tomu, co se nám nelíbí, než tomu, co je v pořádku. Věnovat pozornost tomu, v čem jsme dobří, co máme na sobě rádi, je důležitá základna. Čas od času se zastavte a najděte v srdci tři věci, za které se milujete. Najděte v sobě odvahu a povězte i druhým, co na nich máte rádi. Budou možná překvapení, ale pokud budete upřímní, rozhodně je potěší, že někdo druhý vidí jejich kvality.

11. Problémy vnímejte jako příležitosti k růstu. Nesoustřeďte se na problém samotný, ale na to, co se díky němu učíte. Nezůstávejte zaseknutí v pocitech viny – ty nám jen pomáhají identifikovat nesoulad, později ale spíše brání tomu, udělat skutečný krok vpřed. Zeptejte se sami sebe: Co pro mě tato situace znamená? Co bych chtěl dělat jinak? K čemu mě to inspiruje? Co se díky tomu mohu naučit?

12. Děkujte. Děkujte za všechno. Za radost, že si ji můžete užít, za bolest, že se díky ní můžete více otevřít a spojit se svou hloubkou, že se od ní můžete něco naučit. Děkujte pro vděčnost samotnou – vděčnost je krásný stav. V životě je spousta věcí, za které můžeme být vděční, je škoda je přehlížet.

13. Pořiďte si kočku. Milujte ji, pečujte o ni a pozorujte ji. Kočky jsou skvělé učitelky lásky – milují se a ani je nenapadne, že by to mělo být jinak. Věnují péči a pozornost sobě, svému tělu i každému svému pohybu. Když vám potom projevují lásku, je v tom něco čistého a nezištného.

 

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat