Být ženou neznamená aktivitu, ale stav

Foto: Lauren McKinnon

Být ženou neznamená aktivitu, ale stav

Nejhorším naším nepřítelem jsme my samotné. Nedokážeme chránit ženský princip v sobě samých. Bohužel často fungujeme podle mužského principu. Orientujeme se na vnější svět, na výkon a náš život je přeplněný aktivitami. Je plný napětí. Chceme být dobré, i když se v dané situaci necítíme dobře. Potlačujeme své pocity a preferujeme rozum. Necítíme se být ženami, ale neustále o tom hovoříme namísto toho, abychom to žily. Nejsme schopny se zastavit a v klidu si utřídit myšlenky. Místo toho, abychom naslouchaly samy sobě a respektovaly se, věříme okolí a cizím pravdám. Žijeme povrchně. Nehledáme to podstatné. Neléčíme své staré rány, nýbrž je promítáme do okolí. Neužíváme si své ženství, neradujeme se z něj. 

Být ženou neznamená aktivitu, ale stav. Ženskost nelze "dělat", ale jen ji připustit, přijmout a užívat si ten pocit! 

Neumíme využívat správně svou tvořivou energii. Proč to tak je?

Je k tomu bohužel mnoho důvodů. Jsou právě ona stará zranění a rány, které jsou hluboko v našem nevědomí, stejně jako podstata ženství, jež se ukrývá hluboko v nás. 

Pokud se máme opět spojit samy se sebou, je třeba odkrýt a vyléčit tuto bolest. Ženství představuje především nezávislost a svobodu. A svoboda neznamená být sama, ale svobodně se rozhodovat v souladu se svými potřebami a tužbami. V tom je naše síla. 

Ženy byly utlačovány, sexuálně vykořisťovány, za svou přirozenost upalovány, vedeny k poslušnosti - tedy k nesvobodě. Nerespektovány, ponižovány. V některých náboženstvích je menstruace ženy považována za něco nečistého. Je logické, že díky tomu, jsou v našem nevědomí uloženy bolestné vzpomínky, díky kterým pak jednáme proti sobě. Snažíme se vždy přizpůsobit daným okolnostem tak, abychom se zalíbily a byly akceptovány v domnění, že pak budeme přijaty a milovány. Toto ale brání ženské síle a oslabuje ji.

Komentáře

Pro vložení komentáře musíte být přihlášeni

Mohlo by vás také zajímat